"Great art is always flanked by its dark sisters, blasphemy and pornography." Geoffrey Hartmann

Srpen 2010

Peter Schepelern - Lars von Trier a jeho filmy

24. srpna 2010 v 23:51 | Aneta |  Biografie

Dočetla jsem knihu Lars von Trier a jeho filmy od Petera Schepelerna. Původně jsem sem chtěla napsat nejzajímavější poznatky, které mi dala, ale dospěla jsem k názoru, že něco takového možné není. Kniha jich totiž těm, které zajímá tvorba Larse von Triera, přináší mnoho, a přepsat celou ji zkrátka nemůžu. Zaměřila jsem se proto jen na základní informace o autorovi a skupině Dogma 95, které tu ještě nezazněly.

Kdybych měla knihu zhodnotit, nemohla bych šetřit chválou. Je přehledně členěná a obsahuje vše, co si běžný čtenář i začínající odborník může přát. Rozbory filmů, zajímavosti o hercích a o natáčení, popisuje von Trierův život i jeho inspirace. Jedinou vadou, která však není chybou autora, ale ubíhajícího času, je, že kniha končí filmem Dogville. O Manderlay či nejnovějším Antikristovi se tu tak bohužel nedozvíme nic.

Kdo je Peter Schepelern
Peter Schepelern (narozen 1945) je dánský filmový kritik a profesor na katedře filmových a mediálních studií v Kodani. Zabývá se dějinami filmu se zvláštním zaměřením na evropskou a americkou kinematografii a v poslední době svůj zájem obrátil také k dějinám dánské filmové tvorby. Autorsky se podílel na knize "100 let dánského filmu", která mapuje osobnosti a díla dánské kinematografie od němých filmů až do současnosti. Zvláštní pozornost věnuje tvorbě "signatářů" uměleckého manifestu Dogma 95, zejména jeho nejvýraznější postavě Larsi von Trierovi. Sám je také šéfredaktorem oficiálního časopisu Dánského filmového institutu - Kosmorama.

Co je to Dogma 95
"DOGMA 95 je záchranná akce!"

Dogma 95 je kolektiv filmových režisérů, založený v Kodani na jaře roku 1995. Jeho zakladatelé a členové (z nejznámějších Lars von Trier, Thomas Vinterberg, Kristian Levring a Søren Kragh-Jacobsen) prohlašují, že jejich cílem je vzpírat se "jistým tendencím" v dnešním filmu, vrátit se k jednoduchosti a zcela se soustředit na postavy a příběh.

Desatero pravidel manifestu Dogma 95 - Slib cudnosti
  1. Natáčet se musí na lokaci. Na místo se nesmějí přivážet rekvizity a scénografie.
  2. Zvuk nesmí nikdy vznikat odděleně od obrazu a naopak.
  3. Kamera se musí nosit v ruce. Veškerý pohyb nebo stav klidu, jichž lze dosáhnout rukou, jsou dovolené. (Film se nesmí odehrávat tam, kde stojí kamera, nýbrž se musí natáčet tam, kde se odehrává film).
  4. Film musí být barevný. Osvětlení se neakceptuje.
  5. Práce s optikou a používání filtrů jsou zakázané.
  6. Film nesmí obsahovat povrchní akci. (Např. vraždy, zbraně)
  7. Časové a geografické odcizení je zakázané.
  8. Žánrový film se neakceptuje.
  9. Formát filmu musí být Academy 35mm.
  10. Režisér nesmí být uvedený v titulcích.

Larse von Triera přivedla založení skupiny Dogma 95 zlomová událost v jeho osobním životě. V roce 1995 mu totiž matka na smrtelné posteli prozradila, že muž, který ho vychovával, nebyl jeho biologický otec. Uprostřed života se tak dozvěděl, že se stal jakýmsi genetickým experimentem vlastní matky, která chtěla mít dítě s uměleckými předpoklady. Za otce si tedy vybrala skladatele Fritze Michaela Harmanna, který měl hudebnické kořeny. Toto zjištění Triera šokovalo a velmi výrazně se odrazilo i v jeho následující tvorbě.
Nejprogresivněji se zásady manifestu projevily v jeho snímku Idioti z roku 1998, který v Evropě vzbudil rozruch, ale v Dánsku se mu dostalo překvapivě pozitivního přijetí. Trier sám považuje Idioty za to nejpravdivější a nejpravější, co natočil.

"Tematicky se Idioti dělí na tendenci k satiře, kterou tu reprezentuje drsná a bujná komika, vyrůstající na klasickém základě a utahující si z nóbl měšťanstva, v neposlední řadě z pokrytců a snobů; a na tendenci k sentimentalitě, kterou zde reprezentuje romantická premisa, že existuje jakási cenná původnost, ke které podle ustálených představ mají snažší přístup idioti a citlivé ženy," píše ve své knize Peter Schepelern.

O blogu

10. srpna 2010 v 9:51 | Aneta |  Ostatní
Blog about-art.blog.cz je můj soukromý archiv kulturních zážitků, které se zároveň snaží být pozvánkami a tipy na dobré či špatné knihy, filmy, divadelní představení a výstavy.

Důvod, proč coby studentka umění píšu na blog a ne na nějaký profesionálnější kulturní server je prostý - kromě toho, že sem nemusím přispívat pravidelně (a tím pádem si necucat nezajímavá nebo pro mě neznámá témata z prstu), netlačí mě čas (kterého mám permanentně málo) a můžu psát o čemkoli se mi zlíbí, se ve svých článcích nechci vzdát subjektivních pohledů, svého osobního vkusu a některých z hlediska objektivity naprosto nerelevantních kritérií pro hodnocení. Protože to jsou právě ty aspekty, o kterých mě nejvíc baví psát.

Filmu a divadlu jsem se více či méně věnovala poslední tři roky a donedávna jsem byla odhodlaná pokračovat ve studiu i dál. Poslední dobou mě to ale stále víc táhne úplně jiným směrem. Ne proto, že by mě kultura přestávala bavit, ale spíš kvůli budoucímu profesnímu uplatnění.