"Great art is always flanked by its dark sisters, blasphemy and pornography." Geoffrey Hartmann

Hnus

8. září 2010 v 13:26 | Aneta |  Roman Polanski
Režie: Roman Polanski
Země: Velká Británie
Rok: 1964, 104 minut
Hrají: Catherine Deneuve, Helen Fraser, Mike Pratt

Z hlediska kompozic jednotlivých záběrů naprostý skvost. Dokonalé scény jako lak na nehty točící se po podlaze vedle zhroucené Catherine Deneuve, nejsou k vidění často a řadí Hnus mezi vysoce nadprůměrné práce. Snímek však brzdí jedna důležitá věc. Scénář. Dialogy děj nikam neposouvají, celé vyprávění je možná až zbytečně rozvláčné a dlouhé. Na téměř dvouhodinový film toho nevidíme mnoho. Dvě vraždy a několik halucinací. Catherine Deneuve celým snímkem jaksi bez duše bloumá a jediné, co diváka nutí ji sledovat je její krása a tajemnost. Co se skrývá za skelným pohledem upřeným do prázdna?

Polanski je mistr v zobrazení stísněné, děsivé, halucinační atmosféry. Mistr ve využití děsivých zvuků a stínů. Prostředí malého bytu, v němž se vyděšená Carol pohybuje, dokázal maximálně využít. Odcizení, touha po samotě uprostřed neklidné společnosti. Kazící se maso králíka staženého z kůže, praskající zdi a jimi procházející ruce, odstřižená šňůra od telefonu, zabarikádované dveře. Dokonalé odtržení od světa a od reality. A ti, kdo přicházejí dovnitř chtějí jediné. Proto musí zemřít...

Závěr je bohužel nijaký. Nějakou dobu čekáme, až se sestra blonďaté samotářky Carol vrátí z dovolené a když se dočkáme, nedozvíme se nic. Spoušť, mrtvá těla, vyděšená dívka, konec. Tíseň, která prostoupila celým filmem se rozplynula do prázdna. Divák nedostane vysvětlení, ani se nedozví, co se s šílenou vražedkyní stalo. Škoda.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama