"Great art is always flanked by its dark sisters, blasphemy and pornography." Geoffrey Hartmann

Tour po pražských výstavách

16. ledna 2011 v 2:27 | Aneta |  Výstavy
18. června 2009 v 20:05 (neaktuální)

Poměrně příjemně strávené ráno s Kohoutovou Bílou knihou o kauze Adam Juráček a kávou v nečekaně uloveném autobuse Student Agency. Ice tea za překvapivých 25 korun, pár cigaretek a Mladá fronta dnes v hospodě na Florenci. Tak začal den, kdy jsem se s kamarádkou vydala na cestu po několika pražských výstavách.

Staroměstská radnice - Filip Černý / Videoart
13. 05. 2009 - 26. 07. 2009
Rozostřené pohledy do krajiny, uměle působící interiéry se stále se opakujícími motivy. Filip Černý ve svých obrazech kombinuje klasické malířské postupy s americkou retuší a se sprejem a pracuje také s rastrovým motivem rozloženého obrazu. Na jediné videoprojekci výstavy je zachycena smějící se dívka, sledující půlkruhové plátno s modrými paprsky, směřujícími k ní. V horní místnosti galerie se nachází samostatná kolekce ženských prsů (Čuflíky, 2008 - 2009) umístěných po obvodu místnosti, svým tvarem připomínajících terče, či podle kurátora výstavy Petra Vaňouse dokonce naddimenzované vypínače spotřebičů.

Galerie hlavního města Prahy - Monument Transformace 1989 - 2009
28. 05. 2009 - 30. 08. 2009
Výstava se snaží reagovat na otázku "Co se stalo v České republice v průběhu dvaceti let po pádu komunistického režimu (1989-2009)?" a zároveň jde i o pokus získat odstup od bezprostředně prožitého (transfornace ČR) prostřednictvím zasazení naší zkušenosti do nové globální mapy transformací (Argentina, Indonésie, Jižní Korea, Portugalsko, Řecko, Španělsko, "Východní Evropa", atd.)
Z desítek autorů mě zaujal např. Erick Beltrán a jeho dílo Ergo sum, představující jakousi myšlenkovou mapu a osobní či společenský řád. K němu byly v galerii k dispozici dokonce celé noviny, zabývající se jím. Kateřina Šedá zaujala svou závěrečnou prací na pražské AVU nazvanou Nic tam není. Jednalo se o happening zapojující všechny obyvatele jedné vesnice do činností, které měli provádět všichni stejně a ve stejnou dobu (nákup, jídlo, večerka). Další autorkou, která stojí za zmínku je Peggy Meinfelderová, sběratelka věcí lidí z NDR, kteří po pádu berlínské zdi dostali 100 západních marek a nakoupili věci, o kterých snili. Každá z nich měla cedulku se svým příběhem.
Výstavu celkově hodnotím velmi pozitivně, podle mého názoru je však velmi nešťastné umísťovat do galerie desítky filmů, jejichž délka přesahuje 20 minut a divák je tedy nestihne shlédnout.

Rudolfinum - Damien Hirst / Život, smrt a láska
Výstavě Damiena Hirsta v prostorách pražského Rudolfina vévodí obrovský popelník o průměru okolo dvou metrů se spoustou vajglů a prázdných krabiček od cigaret, nacházející se hned v první místnosti. Dále obrazy Rakovina kůže a Pociťující lásku (motýli připíchnutí na modré ploše), Mučednictví sv. Petra jako skříň na chemické sklo postavená vzhůru nohama, obraz Leukémie vytvořený z několikacentimetrové vrstvy much zalitých v pryskyřici a Adam a Eva vystaveni, neboli muž a žena na nemocničních lehátkách, přikrytí plachtou s vystřiženým otvorem v místě přirození a uzavření ve skleněném kvádru.

Rudolfinum - Jiří Straka, Martin Eder, Jonathan Meese, Josef Bolf - Spodní proud
Galerie Rudolfinum představuje čtyři výtvarníky, narozené kolem roku 1970. Ve své tvorbě akcentují nadsázku a ironii, neomylný cit pro práci s kýčem, vynalézavě ukrývajícím osobní neřesti, stejně jako s temnými hlubinami strachu z neznámého. Každý z umělců používá zcela odlišné výtvarné prostředky výrazně podtrhující vyznění děl.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama