"Great art is always flanked by its dark sisters, blasphemy and pornography." Geoffrey Hartmann

Černá labuť

10. února 2011 v 21:52 | Aneta |  Darren Aronofsky
Režie: Darren Aronofsky
Země: USA
Rok: 2010, 110 minut
Hrají: Natalie Portman, Mila Kunis, Vincent Cassel, Barbara Hershey, Winona Ryder, Kristina Apanau, Toby Hemingway, Sebastian Stan

Černá labuť
Pět nominací na Oscara pro Černou labuť, nejnovější film Darrena Aronofského, hovoří za vše. Nezbývá než doufat, že co nejvíc z nich promění, protože americká akademie vybrala film skutečně dobrý, hluboký a technicky invenční. Zvlášť úžasná Natalie Portman, která na roli baletky Niny, jež zoufale touží po roli v Labutím jezeře, tvrdě trénovala několik měsíců, si nepochybně ocenění zaslouží a pokud můžu tipovat, tak i odnese.
    Aronofsky přináší hluboký vhled do baletního prostředí plného fyzické bolesti, vyčerpání a touhy po úspěchu, pro který jsou někteří schopni udělat cokoli. Hlavní hrdinku pronásledují její noční můry, kvůli úsilí o stoprocentní dokonalost ztrácí sama sebe. Každý krok je dokonalý. Nina je rozená Bílá labuť. Zvládne ale zahrát i tu Černou, aby získala hlavní roli? A jak moc se příběh z Labutího jezera otiskne do jejího vlastního života? Dokáže Nina rozeznat skutečnost od přeludu?
    Z herců nevyniká jen Natalie Portman, skvělé výkony podávají i Mila Cunis a Vincent Cassel, jejichž postavy se společně s Ninou dostávají do milostného trojúhelníku. Aronofsky dále vzkřísil zašlou slávu Winony Ryder, která ve své menší roli ukázala, že si pořád ještě patří na prkna, co znamenají svět. Jednou z jejích nevýhod podle mě bohužel je, že nezestárla a ve svých čtyřiceti letech vypadá stále jako teenager. Bez potíží tak sice může hrát bezmála vrstevnici své o deset let mladší kolegyně Natalie Portman, ale je pochopitelné, že do těchto rolí jsou častěji obsazovány mladší herečky.
     Jedním z dalších nepochybných kladů snímku je neokoukané baletní prostředí. Aronofsky diváka nenechává pasivním a nepředkládá jasné odpovědi. On ani hrdinka, tak chvílemi netuší, co je pravda a co halucinace. Pohybujeme se v lehce klaustrofobickém prostoru baletní šatny, baletního sálu a bytu, ve kterém Nina žije. Naprosto skvělá je i hudba, o kterou se postaral Clint Mansell (který je i autorem hudby k filmu Requiem za sen).  
    Protože jsem však nedávno viděla Hanekeho Pianistku z roku 2001, nemůžu si odpustit srovnání obou snímků. Oba se točí okolo úsilí vyniknout ať už v baletu či ve hře na klavír, což s sebou nese tvrdý dril. Ač pianistka v podání Isabelle Huppert je bezmála o generaci starší než Nina, obě žijí s matkami, které jim patologicky organizují život. Stejně tak mají obě svou temnou stránku a pro úspěch jsou ochotny udělat cokoli. Podobnost obou filmů je do očí bijící, i když režiséři zpracovali téma odlišně, námět se shoduje v mnoha bodech. Nezbývá tedy než se dohadovat, jak moc se Aronofsky Hanekem "nechal inspirovat".
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama