"Great art is always flanked by its dark sisters, blasphemy and pornography." Geoffrey Hartmann

Prázdninové dočítání, čtení a rozečítání 1

6. srpna 2011 v 20:43 | Aneta |  Přečetla jsem...
Zdaleka jsem nestihla přečíst to, co jsem přes prázdniny přečíst chtěla. Vlastně když tak koukám na svůj šílený předprázninový seznam, tak možná ani přečíst nemohla (důvod = práce, práce, práce, lenost, lenost, lenost). Každopádně něco málo se zadařilo, a tak vám tady o tom krátce poreferuju :)

Haruki Murakami - Konec světa & Hardboiled Wonderland
je román, který jsem začala číst už někdy v průběhu semestru, na posledních 40 stránek se ale našel čas až teď. Murakami patří k mým nejoblíbenějším (i když mě některé jeho především rozsahově kratší tituly jako např. Afterdark docela zklamaly) a Konec světa... se zařazuje k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední dobu četla. Murakami dokonale prolíná dvě dějové roviny, používá prvky fantasy a magického realismu a provádí čtenáře zvláštní říší snů propojené s životem v současném Japonsku. Uchvátila mě především část, ve které se hrdina společně se svým stíhem ocitá ve Wonderlandu, jakémsi alternativním světě plném záhad, pohádkových jednorožců a jejich tajemných duší a stává se Čtenářem snů. Kniha je to, stejně jako většina Murakamiho děl, podle mého názoru nezfilmovatelná (a po rozpačitých pocitech z Norského dřeva vlastně i doufám, že se o to nikdo ani pokoušet nebude).

Luis Leante - Pamatuj, že tě mám rád
je knížka, která mi nějakou dobu sloužila jako zaháněč nudy při cestování a kterou jsem taky nestihla dočíst v průběhu roku. Luis Leante je pro mě zatím poměrně neznámý španělský autor, který za knihu Pamatuj, že tě mám rád získal prestižní cenu nakladatelství Alfaguera a k jehož tvorbě bych se možná ani nedostala, kdyby nevycházela v edici Světové knihovny Odeonu a moje babička, vydatně mě zásobující knihami (za což jí patří můj nekonečný dík), nebyla v Knižním klubu :). Po dočtení musím uznat, že mě velice příjemně překvapil a hodlám se s ním seznámit blíž. Pamatuj, že tě mám rád vypráví dobrodružný příběh španělské lékařky Montse, která se ve svých čtyřiceti letech vydává na cestu do Západní Sahary za účelem najít svého milence z mládí, prolíná minulost s přítomností a zachycuje hrdiny v nezvyklém prostředí nehostinné africké krajiny. Kromě toho, že jde o zdařile napsaný román, velmi oceňuji taky autorův zájem o bývalou španělskou kolonii, znalost jejích dějin a odvahu o pro Španělsko poměrně bolestné historické kapitole psát.

Haruki Murakami - Po otřesech
je soubor šesti krátkých povídek, které jsem přečetla za večer jedním dechem. Murakami v něm zachycuje Japonsko mezi dvěma katastrofami, které ho postihly roku 1995 (ničivé zemětřesení v Kóbe a útok v tokijském metru) a předkládá osudy šesti obyčejných lidí z různých koutů souostroví, z nichž každému některá z údálostí nějakým způsobem vstoupila do života. Murakami opět neupouští od fantaskních a pohádkových prvků, takže v povídkách můžeme potkat Žabáka, Žížalu nebo Pána, co dělá zemětřesení. Ač jsem si myslela, že Murakamimu krátký natož povídkový formát nesluší, protože dělá jeho jinak propracovaný děj příliš plochým, tady mu nelze nic vyčítat.

Fjodor Michailovič Dostojevskij - Bytná
V práci bych asi číst neměla, ale když není co dělat... Bohužel jediné, co můžu číst, když pracuju, jsou knížky kapesního formátu jako třeba Dostojevského Bytná, kterou jsem kdysi náhodou ulovila v jednom olomouckém antikvariátu. Popravdě řečeno jsem po jejím přečtení trochu rozčarovaná a zmatená. Dostojevského obvyklý styl (zatím jsem přečetla Idiota, Výrostka, Zločin a trest, Věčného manžela a Zápisky z mrtvého domu) zde totiž jaksi chybí. Místo toho jde o romantický příběh s jakousi temnou zápletkou, u které si vlastně ani nejsem jistá, jestli jsem ji správně pochopila :) Nejsem příznivcem patetických výlevů typu "ach, ach, ach, živote můj, duše má, lásko má jediná, prosím už nic neříkej, nebo přijdu o rozum! zvolal, bledý jako stěna, načež v záchvatu prudkého vzrušení omdlel" (příklad jsem si teď vymyslela, ale o velmi podobné velice vyhrocené citové zvratky tu není nouze :D). Přikláním se tedy k tomu, že Dostojevskému taky neseděl krátký formát (což patrně sám pochopil, protože většina jeho děl má několik svazků).

Začínám mít trochu pocit, že jsem tenhle článek možná měla psát na záchodový papír, popsala bych totiž evidentně celou roli! :D Ale tak co, pokračujem, alespoň zjistím, jak dlouhý text se dá nacpat do jednoho článku :)

Denis Diderot - Herecký paradox
je titul, který jsem dočetla do konce už podruhé (poprvé těsně před zkouškou z dějin divadla) a podruhé už jsem v něm nenašla tu kýženou divadelní moudrost (uznávám, že možnost, že jsem úplně tupá není úplně vyloučená). Forma dialogu pro mě není nejčtivější (zapomínám, kdo je Prvý a kdo Druhý diskutující a schizofrenní Diderotovo hádání se se sebou samým taky nepokládám za nejvhodnější - stejně tak u Justových Proměn malých scén). Jediné, co si z tohoto kapesního dílka už podruhé odnáším, je informace, že citlivost u herce není žádoucí (a tato teze je tu velice rozsáhle odůvodněna). Úvod překladatele, který láká na otevření tisíce a jedné divadelní otázky, tudíž nechápu v plném rozsahu. Škoda tomu.

Albert Sánchez Piňol - Studená kůže
je kniha s níž se dostáváme do kapitoly "rozečítání". Jsem zhruba v polovině a jsem naprosto nadšená. Piňol (pardon za háček, nechce se mi sem kopírovat vlnité en) je další ze současných španělských autorů, na kterého jsem narazila úplnou náhodou (Levné knihy, hezký přebal :D) a který mě naprosto dostal. Jedná se o dobrodružný příběh muže, který se za účelem vědeckého výzkumu nechá na celý jeden rok vysadit na pustém ostrově, jehož jediným obyvatelem je vyšinutý správce majáku. A na ostrově se dějí věci více než podivné a velice děsivé... Doporučuju, je to skvělé čtení :)

Jim Butcher - Storm Front
je knížka, se kterou každé prázniny o malý kousek pohnu, ale celou jí asi nedočtu nikdy :) Důvodem není ani tak to, že je to docela hovadina, jako moje smrtelná lenost číst v angličtině. Jedním z jejích velkých kladů je ale to, že existuje audioverze (a já jí mám, jupijou), kterou předčítá James Marsters (když pominu jeho neslavnou upíří kapitolu, tak vrrrr).

František Kautman - F. M. Dostojevskij: Věčný problém člověka
je kniha k mojí budoucí snadbakalářce, která má záložku zastrčenou na padesáté stránce a hrozivě se na mě šklebí z poličky.

Andrzej Batkiewicz - Pronásledovaný Roman Polanski
je další z mojí nekonečné sbírky knižních biografií (které houfně nakupuji a sporadicky čtu), kterou mám rozečtenou a která zatím vypadá víc než zajímavě :)

Tak a toť vše :D Původní plán byl sem ještě připsat, co bych do konce prázdnin ještě přečíst chtěla, ale pochybuju, že to po tomhle záchvatu grafomanie ještě někoho zajímá :D Takže třeba někdy příště :) Jo a taky se omlouvám za překlepy, hrubky a chybějící čárky a budu ráda, když mě na ně upozorníte. Strašně se mi totiž nechce číst to celý znova :D
 


Komentáře

1 mid mid | E-mail | Web | 8. srpna 2011 v 9:19 | Reagovat

Anet, když vidím tvůj seznam prázdninové četby, který ke všemu pokládáš za krátký a nedokonalý, musím se stydět. Přemýšlím, jestli jsem během těchto prázdnin vůbec stihla přečíst do konce aspoň jednu jedinou knihu... červenám se. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama