"Great art is always flanked by its dark sisters, blasphemy and pornography." Geoffrey Hartmann

Září 2011

Podzemní blues

28. září 2011 v 23:21 | Aneta |  Divadlo
režie: Dušan D. Pařízek
dramatický text: Peter Handke
dramaturgie: Hermann Seeler
kostýmy: Kamila Polívková
hrají: Martin Finger a Boleslav Polívka

Stěžovala jsem si někdy na to, že v málokterém představení cítím silnější kontakt herců s publikem? V tom případě bych měla říct, že mi Peter Handke svým textem, kterého se chopil Dušan D. Pařízek s Marinem Fingerem a Bolkem Polívkou, udělal opravdovou radost.

Představení Podzemní blues bylo z části jakýmsi divadelním experimentem pokládajícím si otázku, kam až může vztah herce s divákem zajít. Krajní meze však zůstala tajemstvím. Očividně si coby diváci docela smířeně necháme nevybíravým způsobem nadávat a poklidně sledujeme dění, přestože herec nikoli do prázdna, ale konkrétním divákům do očí křičí "co na mě čumíš? nečum na mě!" či "sbalte se a táhněte odsud!". Nabízí se otázka do jaké míry si na podobném představení přejeme zůstat v anonymitě schovaní mezi masou přihlížejících a do jaké míry se naopak vždy musí najít jakási oběť, která přímý kontakt s hercem skutečně prožije. Rozdíl mezi divadelním zážitkem oné oběti a škodolibě se pochechtávajícího zbytku obecenstva je jistě markantní...

Handkeho hra předkládá poměrně jednoznačný problém vnitřního boje člověka, který je zhnusen lidmi, lidskou společností, je schopen vidět její chyby, poukazovat na její zoufalou malost a jednoduchost, nicméně je přistižen, že se sám od toho, co nenávidí a odsuzuje, nikterak neliší.

Z pouhých dvou protagonistů nelze než vyzdvihnou skvělý výkon Martina Fingera, který si v první části představení se scénou, kterou měl fakticky sám pro sebe, dokázal poradit naprosto bez problémů. Na výbornou se vypořádal jak s náročným a obsáhlým textem, tak s už zmíněným extrémním kontaktem s diváky. Do jeho monologu zhruba v polovině vstupující Bolek Polívka opět ukázal, že k největším triumfům jeho herectví patří skutečnost, že i stoprocentně připravený dialog v jeho podání působí naprosto přirozeně, v místech téměř improvizačně.

Od své první návštěvy Divadla Komedie jsem očekávala hodně. A dostala jsem k tomu ještě něco navíc. Dobré, místy geniální, chvíli rozpačité a potom znovu geniální. Skvělá předloha, výborné zpracování. Pět hvězdiček z pěti.

Foto zdroj: www.prakomdiv.cz

Krátký film o zabíjení

18. září 2011 v 0:56 | Aneta |  14 dní s polským filmem
Režie: Krzysztof Kieslowski
Země: Polsko
Rok: 1987, 84 minut
Hrají: Krzysztof Globisz, Zbigniew Zapasiewicz, Artur Barcis, Krystyna Janda, Olgierd Lukaszewicz

Nezabiješ je jedno z desatera přikázání. Ale co se stane když zabijeme? Otázka, kterou si pokládá první z Kieslowského "krátkých filmů", je zodpovězena vskutku neotřelým způsobem. Takovým, který s divákem udělá leccos, každopádně ho však nenechá chladným. Kieslowski zde použil takřka dokumentární styl, fikční realitu zobrazuje syrově, krutě, bez vytáček a příkras. Nebojí se věci jasně pojmenovat, nebojí se zobrazit násilí a smrt takovou, o jaké se nemluví.

Snímek zprvu zobrazuje oddělené příběhy třech mužů, které spolu nikterak nesouvisí. Taxikář, začínající právník a nepříliš optimisticky vyhlížející mladík prostě žijí své životy. Dokud mladík brutálním, chladnokrevným způsobem bez zjevného motivu neubije taxikáře k smrti, je zatknut a jeho obhájcem se nestane začínající právník. Vyvstává otázka viny a trestu. Oko za oko, zub za zub. Ale nic není tak jednoduché jak to vypadá... Děsivě mrazivý snímek odehrávající se opět v depresivním prostředí socialistického Polska 80. let, je dalším z důkazů, že i s minimálními prostředky lze stvořit silný příběh, na který divák jen tak nezapomene.

Krátký film o lásce

17. září 2011 v 17:56 | Aneta |  14 dní s polským filmem
Režie: Krzysztof Kieslowski
Země: Polsko
Rok: 1988, 86 minut
Hrají: Grazyna Szapolowska, Piotr Machalica, Artur Barcis, Olaf Lubaszenko

Komorní příběh mladého sirotka Tomka, který se zamiloval do ženy, jíž už několik let tajně pozoruje dalekohledem ze svého pokoje, je jeden ze skvostů ukrytých v Kieslowského filmografii. S minimálním rozpočtem, velmi krátkou stopáží a v prostředí šedivého polského socialistického sídliště dokázal autor vytvořit silný, emočně nabitý a přitom velmi křehký, poetický a dějově jednoduchý snímek, který se pro mě řadí k nejlepším evropským filmům, které jsem měla možnost vidět.

Hluboký vhled do psychologie postav, důraz na detail, motiv nevinnosti, nešťastné lásky, sebezničení, několik velmi silných metaforických záběrů. Působivý výkon Olafa Lubaszenka v roli Tomka i krásné Grazyny Szapolowské, coby jeho osudové ženy a v neposlední řadě opět skvělý výběr hudby Zbigniewa Preisnera. Krátký film, krátký komentář. Nemám co bych kritizovala. Nádhera.

14 dní s polským filmem

15. září 2011 v 23:14 | Aneta |  Film
Jakožto člověka, který upřednostňuje evropskou (především severskou) kinematografie před hollywoodskou produkcí (i když se samozřejmě najde strašná spousta vynikajících hollywoodských i jiných neevropských snímků) mi polský film naprosto učaroval.

Co v mojí dušičce kdysi odstartoval Roman Polanski jedním ze svých ještě polských filmů Nůž ve vodě (a další, byť už nepolskou tvorbou), v tom nyní pokračuje Krzysztof Kieslowski (nezmiňuji se o kvůli škole povinném nakoukávání Wajdovy a Munkovi klasiky). Jeho filmografie (zatím jsem měla možnost vidět pouze 4 snímky) mě nepřestává udivovat a příjemně překvapovat a pomalu, ale jistě ho zařazuji ke svým nejoblíbenějším autorům.

A protože chci polskou kinematografii objevovat dál (a jakmile nemám plán, tak se nikdy k ničemu nedokopu), uspořádám si ve svém netbooku s desetipalcovou úhlopříčkou 14 dní trvající soukromý festival polských filmů, které chci vidět a jsou k sehnání včetně českých titulků a stejně jako u Zářijového divadelního šílenství budu postupně dávat echo :)

1. Krzysztof Kieslowski - Krátký film o lásce

2. Krzysztof Kieslowski - Krátký film o zabíjení

3. Krzysztof Kieslowski - Dvojí život Veroniky

4. Krzysztof Kieslowski - Bez konce

5. Krzysztof Kieslowski - Tři barvy: Modrá, Červená, Bílá (trilogie)

6. Andrzej Wajda - Člověk ze železa

7. Andrzej Wajda - Katyň

8. Andrzej Zulawski - Diabel

9. Andrzej Munk - Pasažérka

10. Jan Jakub Kolski - Ladny dzien

11. Dorota Kedzierzawska - Čas umírat

12. Andrzej Jakimowski - Přimhuř oči

13. Wojciech Wójcik - Rande naslepo

Určitě existuje spousta dalších, českému divákovi dostupných filmů. Pokud máte nějaké tipy, budu hrozně ráda a postupně budu seznam doplňovat. Uvidíme, co se dá stihnout za 14 dní :)

Prase aneb Václav Havel’s hunt for a pig

15. září 2011 v 19:53 | Aneta |  Divadlo
Divadlo Husa na provázku Brno

Režie: Vladimír Morávek
Dramaturgie: Petr Oslzlý a Lucie Němečková
Scéna, masky, kostýmy: Sylva Hanáková
Hrají: Robert Mikluš, Milan Holenda, Andrea Buršová, Eva Vrbková, Ondřej Jiráček, Josef Hervert, Martina Krátká, Ivana Hloužková, Filip Teller

Inscenace s výmluvným názvem Prase aneb Václav Havel's hunt for a pig se pro mě stala první zkušeností s Divadlem Husa na provázku (dosud jsem měla možnost vidět jen jedno představení na olomoucké Divadelní Floře). Odcházela jsem opojená, rozesmátá, nadšená a divadelně uspokojená. Toho, co mi u mého posledního divadelního zážitku (na představení Souborné dílo W. Shakespeara ve 120 minutách pražského Divadla v Dlouhé) chybělo, se mi zde dostalo v plném rozsahu, stejně jako lze na tomto příkladu ukázat transparentní rozdíl mezi jednotlivými druhy divadelního vtipu.

Prase... je humorná hříčka na motivy nikdy nepublikované Havlovy hry Češi a svět, se kterou se Vladimír Morávek vypořádal, jak je jeho dobrým zvykem, po svém. Jednoduchý děj, v němž se anglický reportér v rozhovoru s Václavem Havlem snaží zjistit "všechno o naději Evropy, české duši a Gorbačovovi", zatímco se dozvídá příběh o na Hrádečku pořádané zabijačce, zkombinoval s písněmi ze Smetanovy Prodané nevěsty. Toto bizarní spojení však vytvořilo místy až groteskní a charakteristickou výpověď o české společnosti.

Herecký soubor Divadla Husa na provázku se se svým úkolem vypořádal se ctí. Především velmi oceňuji výkon Milanda Holendy coby Václava Havla, který svou postavu bohudíky nikterak neparodoval (nepokoušel se ráčkovat ani napodobovat Havlům hlas), přesto ji dokázal naprosto věrohodně vystihnout. Překvapením se pro mě stalo i obsazení Ondřeje Jiráčka (na kterého v programu na internetových stránkách jaksi zapomněli), jehož znám z jeho angažmá v Moravském divadle i z jihlavského DeFactoMimo (a nad nímž nám s kamarádkou po skončení představení uteklo naprosto neprofesionální, nepatřičné, nedivadelnokritické a především do pokusu o recenzi se vůbec nehodící zasněné "áách" :D).

Na závěr bych se opět ráda zmínila o publiku. Ani nevím proč, ale představovala jsem si tak trochu underground. A zjevně jsem se zmýlila. Diváci totiž oproti mým očekáváním vypadali jako normální lidé, které potkáte v jakémkoli jiném divadle. Ti v prvním řadách sice byli lehce šokováni a politi pivem, nikdo se však netvářil pohoršen nad míru. Příjemné to překvapení. Celkový dojem mám tedy výborný, tleskám ve stoje a dávám deset hvězdiček z deseti.

Čínská čtvrť

14. září 2011 v 14:21 | Aneta |  Roman Polanski
Režie: Roman Polanski
Země: USA
Rok: 1974, 130 min.
Hrají: Jack Nicholson, Faye Dunaway, John Huston, John Hillerman, Diane Ladd, Roman Polanski, Joe Mantell, Bruce Glover, James Hong, Noble Willingham, Jesse Vint, Burt Young

Oscara za scénář Roberta Townea a dalších deset nominací po zásluze ukořistil kultovní snímek Romana Polanského Čínská čtvrť. Klasika detektivního a špionážního filmu 70. let s charismatickým Jackem Nicholsonem (jehož role v Čínské čtvrti je podle mě společně s rolí ve Formanově Přeletu nad kukaččím hnízdem a Kubrickově Osvícení nejvýraznější v jeho kariéře) a krásnou Faye Dunaway v hlavních rolích nutí diváka i přes poměrně dlouhou stopáž sledovat celé dění se zatajeným dechem.

Změť intrik, podvodů a skandálů, které postupně odhaluje soukromý detektiv Jake Gittes, najatý podváděnou manželkou zavražděného vodohospodáře Mulwraye, není až tak originální tématem, jako Polanského pojetím. Prvky filmu noir, děj zasazený do 30. let, temná minulost postav (především hlavní hrdinky), velká dávka napětí i trocha humoru, skvělé obsazení hlavních rolí a sám Roman Polanski v jedné z vedlejších, jako skrček uřezávající Jacku Nicholsonovi kus nosu, geniální kamera zaměřující se v klíčových situacích na detail... Mohla bych pokračovat dál. Opomenout určitě nelze ani Polanského tradičně skvělý výběr hudby, tentokrát pod taktovkou Jerryho Goldsmithe (ač nedám dopustit na skladatele Krzystofa Komedu, který s Polanským dlouho spolupracoval).

Rozebrat tenhle film podrobně si troufnu možná potom, co si ho po čase pustím ještě několikrát. Po prvním shlédnutí jsem nadšená, a přestože krimi nikterak nepatří k mým oblíbeným žánrům, Čínskou čtvrť jsem si vychutnala od začátku až do konce. Jsem však zvyklá všímat si spíš nezvyklostí a zajímavostí v narativu, než v technice (což snad napravím až podruhé přelouskám Bordwellův Film Art and Introduction :))..

Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách

12. září 2011 v 16:34 | Aneta |  Divadlo
Divadlo v Dlouhé Praha

režie: Jan Borna a kol.
námět: Jess Borgeson, Adam Long, Daniel Singer
dramaturgie: Barbora Futerová
scéna: Jaroslav Milfajt
kostýmy: Petra Goldflamová-Štětinová
hrají: Jan Vondráček, Miroslav Táborský, Martin Matějka

Dalším kouskem, který jsem viděla v rámci mého soukromého projektu Zářijové divadelní šílenství a zároveň v rámci projektu Olomoucké kulturní léto, je představení Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách v podání pražského Divadla v Dlouhé hostujícího opět v Moravském divadle. Ač ne vinou inscenace, úsměv na rtech mi ztuhl už při vstupu do foyer, kde postával jakýsi podivný pán a prodával předražené vstupenky. Slečna přede mnou se ho nevinně zeptala, zda dostane slevu, když má studentskou průkazku, za což se na ní pán dosti nevybíravě osočil s tím, že to ho nezajímá, protože on byl kdysi taky student. Sympatie si u mě nezískal ani tím, že všem příchozím bez rozdílu věku bezostyšně tykal.

Samotné představení mě víceméně zklamalo. Přestože žádné hlubokomyslné "ústřice pro divadelního kritika" jsem nečekala a opravdu se těšila na "divadelní fastfood" v podobě milé, odpočinkové komedie, nedostalo se mi toho, v co jsem doufala. Nepopírám, že chvílemi jsem se poměrně dobře bavila, celkově však převažovaly scény, které se podobaly spíše vulgární a stupidní televizní estrádě (toho, že najít v českém divadelním a televizním prostředí hranici mezi komediálním humorem a připitomělou estrádou plnou prvoplánových vtípků, ze kterých bohužel většina publika padá smíchy pod sedadlo, není jednoduché, si všímám už delší dobu). Škoda tomu...

Čemu se však nedalo vůbec nic vytknout, bylo obrovské nasazení všech tří hereckých protagonistů. Především můj oblíbený Miroslav Táborský se na jevišti objevil v několika naprosto odlišných a šokujících podobách a zahrát je zvládl všechny naprosto důvěryhodně a profesionálně. Jan Vondráček a Martin Matějka nezůstávali v ničem pozadu a skvěle se navzájem doplňovali. Příjemně mě překvapil i silný kontakt s publikem a skutečnost, že několik scénem se odehrálo také mimo jeviště. Jaroslav Milfajt přispěl zajímavým a praktickým řešením scény, která se skládala z několika velkých krabic různých tvarů, které posloužily jako antický chrám, kuchyně či hokejové hřiště. Ideální pro představení celého díla Williama Shakespeara (pro úsporu času WS) zkomprimovaného do 120 minut.

Součástí mých poznámek z tohoto představení je také pozastavení se nad publikem. Poslední dobou mám totiž v divadlech tomu Moravskému podobných pocit, že většina okolo mě sedících lidí prostě jen náhodně zapíchla prst do programu (nepopírám, že to občas dělám taky, nicméně od dalších diváckých móresů se ostře distancuji), navlékla se do lesklých flitrových blůziček a nazula okopané nedělní lodičky (pánové byli manželkami donuceni obléci si pomačkaná kvádra), usadila se na červeným plyšem potažených sedadlech a tvářila se slavnostně... Něco takového je přípustné možná, když jdete do Národního na Babičku (zdůrazňuji slovo možná, dlouho jsem v Národním nebyla). Pravda je, že prostředí konvenčních divadel ke konvenci v oblékání vybízí, nicméně pokud kolem takto vyparáděného obecenstva pobíhá herec takřka v civilu a vyřvává "kurva! do prdele!" působí potom publikum samotné mnohem komičtěji, než samotná hra...

Videoukázky představení najdete zde.
Foto zdroj: www.divadlovdlouhe.cz

Světáci (Malované děti)

10. září 2011 v 12:00 | Aneta |  Divadlo
Klicperovo divadlo v Hradci Králové

režie: Vladimír Morávek
námět: Zdeněk Podskalský, Vratislav Blažek
dramaturgie: Jana Slouková
scéna: Daniel Dvořák
kostýmy: Eva Morávková
hrají: Jiří Zapletal, Ondřej Malý, Filip, Richtermoc, Kristýna Kociánová, Kamila Sedlárová, Martina Nováková, Zora Valchařová-Poulová, Jan Bílek, Miroslav Zavičár, Josef Čepelka, Vojtěch Dvořák, Hynek Pech, Pavel Filip, Isabela Smečková Bencová, David Smečka, Marta Zaoralová

Představení s názvem Světáci a podtitulem Malované děti hradeckého souboru hostujícího v olomouckém Moravském divadle jsem si vybrala téměř náhodně s tím, že se usadím někde z kraje hlediště a přinejhorším po několika minutách v nestřeženém okamžiku uteču ven. Neutekla jsem. Naopak, Morávkova adaptace dokáže diváky pobavit i dojmout a necelé tři hodiny jejího trvání pokládám za velice příjemně strávený čas.

Filmovou verzi Světáků jsem viděla kdysi dávno (představení jsem si s předlohou dokázala spojit, až když jsem si doma kousek filmu pustila), nicméně jsem nezůstala o nic ošizena, protože ač adaptace zahrnuje dvě odlišné dějové linky, příběh Světáků je v ní představen plnohodnotně. (Napadá mě srovnání s brněnskou inscenací Extase, na jejíž představení jsem šla nepříliš seznámená s filmem a z některých částí jsem byla poněkud zmatená). Morávkova verze není jen klasickou adaptací, ale je doplněna o hudební a taneční sekvence a na příběhu skupiny Golden Kids představuje historický kontext natáčení filmových Světáků. Zároveň je také jakýmsi holdem Martě Kubišové, která byla donucena na dvacet let přerušit svoji kariéru (Marta Zaoralová se s rolí Marty Kubišové a zpěvem jejích písní vypořádala naprosto obdivuhodně, stejně jako David Smečka a Isabela Smečková coby Václav a Helena.)

Další s věcí, která mě příjemně překvapila bylo uspořádání scény do několika oddělených linií, ve kterých se postavy pohybovaly. Nejvýraznějším prvkem se stala velká stěna z otočných ploch s fotografiemi dokumentujícími dobu natáčení filmových Světáků, tedy 60. léta.

Druhá polovina představení působila trochu nudněji a těžkopádněji kvůli nekonečnému omílání některých hitů a celkovému zpomalení děje, ale vzhledem k tomu, že byla o něco kratší než první, naštěstí nestačila zkazit celkový dojem.


Rozhovor s Vladimírem Morávkem najdete zde.
Foto zdroj: www.klicperovodivadlo.cz

Zářijové divadelní šílenství

3. září 2011 v 21:57 | Aneta |  Divadlo
Protože jsem v práci a pekelně se nudím, začala jsem sepisovat seznam divadelních představení, které jsem za svůj život viděla a způsobila si tím šok, trauma a chuť strčit hlavu mezi dvě desky kontaktního grilu rozpáleného na 25O°C. Traumatizující je už samotný fakt, že si na všechny mé návstěvy divadlel vzpomínám, což jasně dokazuje, že moc jich nebylo. Napočítala jsem 34 (a poděkovala bohu za olomouckou Divadelní floru). Protože divadlo studuju, částečně se ho týká moje budoucí bakalářka a stydím se sama za sebe, rozhodla jsem se se svým neslavným skóre něco udělat. A jelikož si tenhle rok netroufám plánovat moc dopředu, zvolila jsem pro začátek bleskové zářijové divadelní šílenství :)

5. 9. Moravské divadlo Olomouc - Světáci (Klicperovo divadlo Hradec Králové)

11. 9. Moravské divadlo Olomouc - Souborné dílo W. Shakespeara (Divadlo v Dlouhé Praha)

14. 9. Divadlo Husa na provázku Brno - PRASE aneb Václav Havel's Hunt for a Pig

23. 9. Divadlo Komedie Praha - Podzemní blues

24. 9. Švandovo divadlo na Smíchově Praha - Byla jsem doma a čekala, až přijde déšť

02. 10. HaDivadlo Brno - Vražda pro pár vidliček (Služebníci lorda Alfréda)

11. 10 Divadlo na cucky - Racek

14. 10. Divadlo Reduta Brno - Kouzelná noc a Letní den

A potom zoom in on my empty wallet :) Naštěstí Moravské divadlo chápe těžký život studentů uměnovědných oborů (kteří si po dostudování budou vydělávat přinejlepším hraním na zobcovou flétnu před Priorem) a prodává nám lístky za dvacet korun v doprodeji :)