"Great art is always flanked by its dark sisters, blasphemy and pornography." Geoffrey Hartmann

Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách

12. září 2011 v 16:34 | Aneta |  Divadlo
Divadlo v Dlouhé Praha

režie: Jan Borna a kol.
námět: Jess Borgeson, Adam Long, Daniel Singer
dramaturgie: Barbora Futerová
scéna: Jaroslav Milfajt
kostýmy: Petra Goldflamová-Štětinová
hrají: Jan Vondráček, Miroslav Táborský, Martin Matějka

Dalším kouskem, který jsem viděla v rámci mého soukromého projektu Zářijové divadelní šílenství a zároveň v rámci projektu Olomoucké kulturní léto, je představení Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách v podání pražského Divadla v Dlouhé hostujícího opět v Moravském divadle. Ač ne vinou inscenace, úsměv na rtech mi ztuhl už při vstupu do foyer, kde postával jakýsi podivný pán a prodával předražené vstupenky. Slečna přede mnou se ho nevinně zeptala, zda dostane slevu, když má studentskou průkazku, za což se na ní pán dosti nevybíravě osočil s tím, že to ho nezajímá, protože on byl kdysi taky student. Sympatie si u mě nezískal ani tím, že všem příchozím bez rozdílu věku bezostyšně tykal.

Samotné představení mě víceméně zklamalo. Přestože žádné hlubokomyslné "ústřice pro divadelního kritika" jsem nečekala a opravdu se těšila na "divadelní fastfood" v podobě milé, odpočinkové komedie, nedostalo se mi toho, v co jsem doufala. Nepopírám, že chvílemi jsem se poměrně dobře bavila, celkově však převažovaly scény, které se podobaly spíše vulgární a stupidní televizní estrádě (toho, že najít v českém divadelním a televizním prostředí hranici mezi komediálním humorem a připitomělou estrádou plnou prvoplánových vtípků, ze kterých bohužel většina publika padá smíchy pod sedadlo, není jednoduché, si všímám už delší dobu). Škoda tomu...

Čemu se však nedalo vůbec nic vytknout, bylo obrovské nasazení všech tří hereckých protagonistů. Především můj oblíbený Miroslav Táborský se na jevišti objevil v několika naprosto odlišných a šokujících podobách a zahrát je zvládl všechny naprosto důvěryhodně a profesionálně. Jan Vondráček a Martin Matějka nezůstávali v ničem pozadu a skvěle se navzájem doplňovali. Příjemně mě překvapil i silný kontakt s publikem a skutečnost, že několik scénem se odehrálo také mimo jeviště. Jaroslav Milfajt přispěl zajímavým a praktickým řešením scény, která se skládala z několika velkých krabic různých tvarů, které posloužily jako antický chrám, kuchyně či hokejové hřiště. Ideální pro představení celého díla Williama Shakespeara (pro úsporu času WS) zkomprimovaného do 120 minut.

Součástí mých poznámek z tohoto představení je také pozastavení se nad publikem. Poslední dobou mám totiž v divadlech tomu Moravskému podobných pocit, že většina okolo mě sedících lidí prostě jen náhodně zapíchla prst do programu (nepopírám, že to občas dělám taky, nicméně od dalších diváckých móresů se ostře distancuji), navlékla se do lesklých flitrových blůziček a nazula okopané nedělní lodičky (pánové byli manželkami donuceni obléci si pomačkaná kvádra), usadila se na červeným plyšem potažených sedadlech a tvářila se slavnostně... Něco takového je přípustné možná, když jdete do Národního na Babičku (zdůrazňuji slovo možná, dlouho jsem v Národním nebyla). Pravda je, že prostředí konvenčních divadel ke konvenci v oblékání vybízí, nicméně pokud kolem takto vyparáděného obecenstva pobíhá herec takřka v civilu a vyřvává "kurva! do prdele!" působí potom publikum samotné mnohem komičtěji, než samotná hra...

Videoukázky představení najdete zde.
Foto zdroj: www.divadlovdlouhe.cz
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama