"Great art is always flanked by its dark sisters, blasphemy and pornography." Geoffrey Hartmann

Říjen 2011

Vražda pro pár vidliček

15. října 2011 v 13:57 | Aneta |  Divadlo
Režie: Martina Krátká
Scéna: Michal Kvapil
Kostýmy: Jan Maroušek
Hrají: Sára Venclovská, Roman Blumaier, Alexandr Stankov, Miroslav Sýkora, Miroslav Kumhala

Na představení souboru Služebníci lorda Alféda s názvem Vražda pro pár vidliček, které zároveň představuje první díl chystaného projektu detektivních hříček Agáta myslí! (kdo že to řekl, že detektivní příběh nelze předvést beze slov? :)), jsem se do brněnského HaDivadla vypravila v podstatě náhodou. Na jeho režisérku Martinu Krátkou jsem totiž nedávno narazila ve Švandově divadle, coby jednu z hereček inscenace Byla jsem doma a čekala, až přijde déšť.

K samotnému provedení nebudu říkat mnoho. Milé to bylo, vtipné taky, sedělo se na schodišti a hrálo pod ním (a vedro tam bylo divákům i hercům, mladým i starým). Víc se asi není potřeba rozepisovat, protože tohle je přesně ten typ divadla, které je potřeba vidět (no jasně, všechno je potřeba vidět, ale pokud jde o pohybové nebo pantomimické divadlo, tak to podle mě platí obzvlášť). Ovace za humor, nasazení a odvahu a těším na další pokračování :)

Info o souboru:
Občanské sdružení Služebníci lorda Alfréda je mladá divadelní skupina orientující se zejména na nonverbální mimické divadlo. Herecké jádro sdružení tvoří celý absolventský ročník ateliéru klaunské, scénické a filmové tvorby vedený prof. Ctiborem Turbou na Divadelní fakultě JAMU v Brně. Vize Alexandra Stankova (skalního člena souboru) zůstat i po škole spolu se vyplnila. Služebníci lorda Alfréda vznikli v roce 2007 a za dobu své existence vytvořili řadu autorských představení, která byla pravidelně k vidění v brněnském klubu Fléda. (zdroj: www.hadivadlo.cz)

Foto zdroj: www.hadivadlo.cz
Více o souboru: www.sluzebnici.cz

Byla jsem doma a čekala, až přijde déšť

15. října 2011 v 11:08 | Aneta |  Divadlo
režie: Braňo Mazúch
dramatický text: Jean-Luc Lagarce
dramaturgie: Martina Kinská
kostýmy: Katarína Hollá j.h.
scéna: Jan Polívka j.h.
překlad: Kateřina Neveu
hrají: Apolena Veldová, Martina Krátká, Marta Vítů j. h., Petra Hřebíčková, Marie Štípková j. h.

Komorní drama s názvem Seděla jsem doma a čekala, až přijde déšť, které stojí především na skvělém textu francouzského dramatika Jean-Luca Lagarce, uvedlo Švandovo divadlo na Smíchově v loňské sezóně jako vůbec první v českém prostředí. Opět tím prokázalo, že ve výběru repertoáru má jeho dramaturgyně pravidelně mimořádně šťastnou ruku.

Pět žen, čekajících léta na návrat mladého muže (syna a bratra) z války, se jako každý večer schází v jedné z místností venkovského domku, aby se podělily o pocity marnosti z vlastních životů, které, od doby kdy odešel, přestaly žít. Nepromarnily je snad zbytečně? Mělo jejich čekání nějaký smysl? Vrátí se někdy? A co řekne, až je uvidí? Ptají se samy sebe, přesvědčujíce se navzájem, že i kdybych chtěly, nemohly jinak.

Pět skvěle se doplňujících hereček, z nichž mě nejvíc zaujala Apolena Veldová, jejíž jméno jsem zatím znala pouze z dabingu. Jinak nepříliš výrazná žena na jevišti v roli matky překvapila svou rázností a velmi silným hlasem. Z ostatních hereček si nešlo nevšimnout energického a přirozeného výkonu mladičké Martiny Krátké.

Představení se hrálo ve sklepní scéně Švandova divadla, kde dvě skupiny diváků sedí naproti sobě a děj se odehrává v prostoru uprostřed, což je na jednu stranu příjemná změna, ale na stranu druhou jsem se kvůli tomu víc, než je zdrávo, zaobírala publikem. Zjistila jsem, že mezi druhou polovinou přítomných bylo pouze osm mužů a šest z nich valnou část představení prospalo... Já jsem (na rozdíl od jednoho z blogerských recenzentů, odkaz zde: www.i-divadlo.cz) jen "neseděla v divadle a nečekala, až přijde děkovačka", ale naopak si představení užila do posledních detailů.

Foto zdroj: www.svandovodivadlo.cz