"Great art is always flanked by its dark sisters, blasphemy and pornography." Geoffrey Hartmann

Školní dočítání, čtení a rozečítání

28. února 2012 v 1:23 | Aneta |  Přečetla jsem...
Vzhledem k omezenému množství volného času a notné dávce lenosti to s mým seznamem přečtených knih nevypadá příliš slibně. Z prázdninového výpisu jsem kromě Kautmanova Věčného problému člověka dočetla jen Piňolovu Studenou kůži a tím se sladké válení u beletrie propadlo kamsi hodně hluboko v pořadníku priorit na mém imaginárním (kecám mám i reálný :)) "to do listu". Mezi knihami, které se povalují na mém stole, na konci postele, vedle postele, pod postelí a sporadicky i na poličkách v knihovně, tak od září pro změnu převažuje literatura faktu. A ta, ačkoli je v mnoha případech opravdu zajímavá, v mém případě funguje líp než rohypnol, čímž vzhledem k nadměrnému množství spotřebovávaného kofeinu udržuje mojí tepovou frekvenci v normě a díky ní jsem stále ještě neumřela na infarkt :)

Otakar Zich - Estetika dramatického umění
je dílo, které jsem přečetla v říjnu v rámci v současnosti pro mě samotnou ne úplně pochopitelného entuziasmu pro divadelní teorii. Dokonce oplývám i poměrně podrobnými výpisky, které se (doufám) budou ještě hodit (minimálně ke státnicím). Ač do značné míry dávno překonaná práce, může divadelním vědcům a jim podobným více či méně amatérským nadšencům (já patřím spíš k těm více) docela dobře posloužit k urovnání terminologického brajglu.

Guido Aristarco - Dějiny filmových teorií
je kniha, se kterou se pro mě pojí velmi podobný příběh jako s tou předchozí. Usuzuji z toho, že jsem na začátku roku opravdu nevěděla, co s volným časem :)

Vlastimil Zuska - Estetika: Úvod do současné tradiční disciplíny
jsem nedočetla. Pro mě naprostá nestravitelnost. Ale fakt jsem se snažila :) Výpisky, ač ne z mojí ruky (že děkuju autorce ;)) jsou naštěstí na světě, takže jsem se mohla bez větší újmy po necelých třiceti stranách vzdát a spolu s Jůzlovým Úvodem do estetiky přenechat jiným sebevrahům. Never more.

Brian McFarlane - Novel to film
přes několikaměsíční odkládání jsem v průběhu zimního semestru zdárně přelouskala do konce. Pro analýzu filmové adaptace doporučuju. Pokud překonáte začátek, začne text být i docela srozumitelný. Jestli se mi podaří obhájit BP, poreferuju víc :)

Linda Hutcheon - A theory of adaptation
je kniha, kterou bych si jen tak ze zájmu nejspíš nepřečetla, nicméně v rámci filmové teorie jde o docela dobře stravitelné čtení. Angličtina je oproti McFarlanovi jednoduchá. Pro ty, kteří se nechtějí filmovou adaptací zabývat odborně, ale jen tak ze zájmu vřele doporučuji. Nejsrozumitelnější čtení, na které jsem v této oblasti narazila.

Bedřich Moldan - Podmaněná planeta
je učebnice tak trochu z jiného soudku, kterou jsem taky přelouskala víceméně celou. Docela zajímavé počtení, pokud vás zajímá životní prostředí a ekologie.

A tak se pomalu dostávám k tomu, co mám prozatím rozečteno, popř. v plánu do konce semestru ještě zmáknout. Další knihy, z nichž jsem kvůli bakalářce, zkouškám nebo prostě jen tak přečetla jen část a už se k nim nebudu vracet, sem samostatně vypisovat nebudu. Kromě literatury k adaptacím by se mezi nimi našlo něco málo z Iva Osolsobě, Michella Foucaulta, Rolanda Barthese, Umberta Eca nebo nedej bože Jaromíra Volka, kteří se většinou pohybují v jiném matrixu než já a ač bych chtěla, moc jejich myšlení nechápu.

D. Bordwell, K. Thompsonová - Umění filmu: Úvod do studia formy a stylu
je kniha, kterou jsem po částech v průběhu školy možná už jednou přečetla, nicméně ji momentálně čtu znovu, tentokrát v úplně nové české verzi, která se na mě už pár týdnů zubí z poličky v knihovně :)

Miloš Navrátil - Dějiny hudby
čtu taky za svůj život podruhé. Poprvé jsem se z ní učila na estetiku na gymplu (ač si fakt nemyslím, že bych se na gymplu něco učila, tak mi některé části připadají povědomé :)), teď na státnice z hudebky (začala jsem včera, zatím žádný stres :). Vlastně nevím proč tu o ní píšu, protože ač asi užitečná, pořád je to jen učebnice. Žádný drámo, žádná hitparáda. Funguje ještě líp než rohypnol :)

Richard J. Reid - Dějiny moderní Afriky
je konečně čtení, které mě fakt baví. Autor předkládá pro mě zatím dost neprobádanou oblast (vzhledem k funkčnosti mojí paměti se každá oblast stává za několik týdnů opět neprobádanou, takže mám o zábavu postaráno) současných dějin afrického kontinentu. Jsem na začátku, pokud zvládnu dočíst do konce, určitě ještě něco připíšu.

Paul Johnson - Dějiny 20. století
představuje další rozečtenou. Začátek je poněkud šokující. Trochu pochybudu o důvěryhodnosti, ale každopádně jde o víc než zajímavý a neobvyklý pohled na současné dějiny. Určitě se k ní vrátím až bude chvilka času.

A tak. Další haldu knih mám teprve v plánu rozečíst nebo znovu projít. Ale to by bylo na dlouho :) Jdu se zavřít do knihovny a dřív než v červnu nevylezu :)
 


Komentáře

1 mid mid | 27. června 2012 v 9:48 | Reagovat

Kam se ztratilo zamyšlení o krizi identity? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama